Verbatim (z latinského „doslovně“) je metodou divadelního psaní a vzniku divadelního textu formou přepisu reálných záznamů rozhovorů. S ohledem na dokumentární charakter a silný kontakt s realitou je charakteristická především pro divadlo sociálně-kritické – často pro divadlo o vyčleněných sociálních skupinách, o aktuálních politicko-společenských kauzách, o palčivých tématech. Tvůrčí tým si vybere téma, vytvoří rámcový dotazník a klade otázky vybraným respondentům. Odpovědi respondentů se zaznamenávají a přepisují. Ve výsledku je možné ponechat přepis v absolutní autenticitě, nebo s ním dále pracovat (koláž, herecká improvizace a fixace). Je ale důležité, aby autor/autoři prezentovali vždy co nejširší spektrum názorů na událost a téma a vyhýbali se jejich hodnocení.
Tento typ divadla částečně nebo úplně využívá existující dokumentární materiály (např. novinové články, vzpomínky, rozhovory, archivní materiály, osudy konkrétních a skutečných lidí…) pro tvorbu divadelního textu, nebo scénáře. Někteří tvůrci tohoto typu divadla zdůrazňují, že jde o „divadlo, které není fikcí“. Dokumentární divadlo vychází vždy z průzkumu tématu/situace – aktuální, nebo historické. Jde o specifický divadelní žánr, který spojuje umění s aktuální společenskou analýzou. V procesu tvorby a prezentace díla využívá, např. sociologický výzkum, svědectví lidí, metodu verbatim, techniku „hloubkové improvizace“, techniku „life game“.
Dokumentární metody vzniku divadelního díla jsou legitimní a velmi častou součástí současného divadla (činoherního i tanečního). Ke zdařilým příkladům využití dokumentu v českém a slovenském divadle patří: současná opera A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude (Národní divadlo, Praha, 2008) o procesu s Miladou Horákovou, současné drama V. Klimáčka o posledním československém prezidentu Dr. Gustáv Husák – väzeň prezidentov, prezident väzňov (Divadlo Aréna, Bratislava, 2006), projekt režiséra a autora R. Balleka o prezidentovi fašistického slovenského státu Tiso (Divadlo Aréna, Bratislava, 2005), inscenace J. Adámka na motivy textů žurnalisty I. Lampera Po sametu (Národní divadlo, Praha, 2014), politický kabaret Ovčáček čtveráček (Městské divadlo Zlín, 2016).
Mezi nejvýznamnější evropské dokumentární divadla a naší tvůrčí inspiraci patří moskevské divadlo Teatr.doc. Jeho zakladatelé – Michail Ugarov a Jelena Gremina – rozpracovali britskou metodu verbatim do originálního a funkčního konceptu vzniku divadelního díla.